Tento příběh je pouhou fikcí, fantazií jejího autora a nepopisuje (bohužel) žádné skutečné události, které by autor nebo jeho postavy zažili. Jde o pouhou povídku.
1. dubna, odpoledne
"Moniko, kde jsi vzala tolik peněz?" zeptal jsem se potom, co jsem se vrátil z pošty. V ruce jsem držel výpis z bankovního účtu, kde bylo uloženo něco kolem devadesáti tisíc.
"Chtěla jsem to s tebou projednat u večeře," reagovala Monika chvíli po mém dotazu.
Jen jsem vyzvedl obočí a dál se na ni nechápavě díval. V téhle finanční situaci, do které jsme se dostali se podobná náplast hodí. I tak mne tato částka překvapila.
"Něco za tím bude, co?" řekl jsem trošku sarkastickým tónem a ještě stále oblečen do bot a bundy jsem se díval na Moniku, která právě dávala jídlo na stůl.
"Vysvleč se a já ti to všechno povím," odpověděla mi a odešla do kuchyně.
Mezitím co byla pryč, sundal jsem si boty a bundu a přisedl ke stolu. V tom jsem si uvědomil, že na stole něco nehraje. Aha! Na stole totiž ležel ještě jeden příbor a tak jsem očekával, že to bude hrát nějakou roli spojenou s bankovním účtem.
"Ahoj Martine," pozdravil hlas za mnou.
Ihned jsem se otočil, kdo to právě přišel. Byla to dobrá kamarádka Moniky, Barbora. Vždycky se mi líbila a nebýt Moniky, zřejmě bych byl do ní zblázněný až za ušima. Nevím, odkud se spolu s Monikou znají, protože já a Monika jsme spolu chodili na gampl a tam jednoznačně Barbora s námi nechodila.
I tak se mi ale Bára líbila. Měla dlouhé černé vlnité vlasy, vysoká podobně jako já (kolem 175 cm), výrazné mandlové oči a nádherná postava, kterou uměla prodat. Chodila totiž dost výstředně a sexy oblečená, prakticky kdykoli jsem ji viděl měla triko s hlubokým výstřihem nebo rozepnutou košili snad na ten nejposlednější knoflíček jen aby neodkryla všechno. Na nohou pak měla vždy boty na vysokém podpatku, které jsem kolikrát neviděl ani na Monice. Ta totiž má též oblibu v botách na podpatku, avšak podobně vysoký snad ani v botníku nemá.
"Ahoj Báro, tak to ty s námi dnes budeš jíst," řekl jsem s úsměvem a zahleděl se opět na krásnou ženu před sebou.
Ač bylo Báře jen o dva roky více než mě s Monikou, tedy 21, již od pohledu vypadala o něco starší. Možná to dělalo výrazné líčení, nebo i způsob vyjadřování a sebejistota, jistá tvrdost ve všem co dělala a jak na okolí působila.
"Snad ti to nevadí," řekla milým hlasem a posadila se na druhý kraj stolu, než jsem seděl já.
"Ne ne, jistě, že nevadí, jak jsi se vůbec měla?"
"Rutina, znáš to," odbyla mou otázku stručnou odpovědí. "Ale pak mi zavolala Monika, že prý na tom zrovna nejste nejlíp."
"No, snažíme se to ustát," odpověděl jsem s jistými rozpaky.
"Už jsem o tom mluvila s Monikou, mohla bych tě zaměstnat u mě ve firmě," oznámila Bára.
"Jakou máš firmu?" zajímal jsem se.
"Nabízím různé služby klientům po celé Evropě," vysvětlila Barbora, ale příliš nezodpověděla mou otázku.
"Jaké služby?" zeptal jsem se proto konkrétněji.
"Na tom teď nezáleží.. dle Moniky si vyděláš 12 tisíc měsíčně," pokračovala. "Dám ti deset týdně."
Byl jsem jak přimražený, deset tisíc týdně je čtyřicet za měsíc. To by nás nejen postavilo na nohy a mohli bychom zanedlouho zaplatit hypotéku, dluhy a všechno kolem, ale též by jsme si žili už na lepší úrovni a já mohl Moniku konečně vzít do Egypta, kam si vždycky přála jet na dovolenou.
"Čtyřicet měsíčně.." vyšlo ze mě tak trošku s údivem.
"A nějaké bonusy k tomu," dál pokračovala.
"To samozřejmě beru, pokud ta nabídka platí!" vykřikl jsem skoro a v tuhle chvíli byl ze známosti Moniky nadšen víc než kdy jindy.
"Fajn," usmála se Barbora.
"Tak co vy dva, máte hlad?" zeptala se odedveří Monika.
Podíval jsem se na ní, její úsměv zářil jako sluníčko, krásné zeleno-modré oči se dívali na nás dva, špinavě blonďaté vlasy se houpali ze strany na stranu.
"Má to ale pár podmínek Martine," ignorovala otázku Moniky Bára a dál pokračovala v našem rozhovoru.
"Jaké?" rychle jsem zareagoval a též zapomněl na to, že se Monika na něco ptala.
Bára vytáhla z kabelky menší červené kožené desky a položila je na stůl. Prohlédl si je a pak pohledem spočinul opět na obličeji Barbory.
"Pročti si to," řekla a vstala od stolu. "Budu muset jít Moni, kdyby něco stačí zavolat, zítra se stavím."
Popadl jsem desky a otevřel je. Na chvíli jsem si myslel, že mi dala jen nějaký špatný prospekt. Ale jak cestný pohled Báry, tak Moniky mi napovídal, že to omyl nebude. Pomalu mi začalo všechno docházet, jak přemrštěný nabídnutý plat, tak i celá osobnost Barbory.
"Co to má znamenat?" křikl jsme ještě ke dveřím, kde se obě děvčata loučila.
Bylo to hned potom, co jsem chytl trochu kyslíku, abych ze sebe dokázal něco vydat. Skutečnost, která se skrývala v červených kožených deskách mne ohromila.
"Uklidni se Marti," řekla Monika když viděla můj výraz. Sedla si mě na kolena a objala.
"Bordel?" řekl jsem dost jedovatým tónem.
"Noční klub miláčku, přečti si to a uvidíš, že to tak horké nebude," snažila se mě Monika uklidnit.
Už už jsem otevíral pusu a nabíral další doušky kyslíku, abych něco řekl. Monika mi však přitiskla svůj prst s fialově nalakovaným nehtem na mé rty, prohodila vlasy a usmála se.
"Třeba se ti to nakonec zalíbí, dej tomu šanci a přečti si to," pokračovala s úsměvem a já pomalu zjišťoval, že každý její pohyb na mě má mnohem větší účinky než desítky vyřčených uklidňovacích slov. "Ty peníze by se nám hodili a dostali bychom se z téhle krize," dopověděla.
1. dubna, večer
Do večera jsem se snažil nemyslet na to, co mě čeká za čtení. Nechtěl jsem o tom mluvit, slyšet jediné slovo co by mě nutilo vůbec uvažovat o téhle práci, o které jsem vlastně ani nevěděl, jaká má být a co bych měl dělat. Pohodlně jsem zbytek odpoledne proležel u televize při sledování sportovního kanálu a jedl bramborové lupínky.
"Je už devět, nechceš si to jít konečně pročíst?" požádala mě Monika. Jen jsem se na ni nelibě podíval, představa, že budu muset číst něco o bordelu.. tedy nočním baru se mě vůbec nelíbila. Zvláště, týká li se to mého možného zaměstnání. "Martí, prosím, udělej to kvůli mě," začala dál vydírat.
"Dobře," vypnul jsem televizi, zvedl se z pohovky a šel do kuchyně pro ony desky.
Ještě než jsem se dal do čtení, pohladil jsem kožený obal a opět chytal kyslík do plic, abych se konečně do toho čtení opravdu dal.
"Tak to otevři," pobízela mě Monika, která kolem akorát prošla do koupelny.
Následujících několik minut jsem se značným odporem, ale i s určitým zapálením zvlášť při pohledu na fotky děvčat, četl onen prospekt, jenž tu Bára nechala. Nebylo to tak hrozné, jak jsem si myslel, i když jsem kromě prostitutek, prostitutů a jejich zákazníků nic moc do poloviny celého prospektu nepřečetl.
Druhá polovina byla o něco zajímavější, šlo tam o různé sexuální praktiky vyjmenovaných ve sloupcích a následně výčet netradičních praktik. Samostatnou kapitolou tu bylo i BDSM, jenž mne značným způsobem přitahovalo a odpuzovalo zároveň. Stále jsem však nezjistil, co by tak mohla být moje role. Rozhodl jsem se jít i s prospektem k televizi, kde ležela na pohovce tentokrát Monika a dívala se na nějaký večerní seriál.
"Dočteno," oznámil jsem suše a sedl si na kraj pohovky jí k nohám.
"A co na to říkáš?" zeptala se s jistým nadšením.
"Pořád nějak nechápu, co bych tam měl dělat," řekl jsem svou námitku a snažil se zadívat se na televizi.
"Tak různě tam chodit, kontrolovat jestli je všechno v pořádku, vybírat peníze od zákazníků, taková normální práce," oznámila.
"Aha, za to mám brát čtyřicet tisíc? V tom bude nějaký háček," zadrhl jsem se.
Díval jsem se na ležící Moniku, která se dívala nyní již starostlivě na mě. Viděl jsem, že v tom opravdu něco bude a ona to všechno ví. V tom se vyhoupla a přisunula ke mě.
"Miluju tě, nikdy bych po tobě nechtěla nic co by ti ublížilo, ale tohle může pomoci nám oběma, ty peníze nás dostanou z téhle situace a budeme si moct dovolit to, o čem se nám teď jen snilo," řekla a s tím mne i dlouze políbila.
"Já tebe taky, ale řekni mi ten háček," zaprotestoval jsem.
"Bojím se, že to pro naše blaho neuděláš," stále se odpovědi Monika vyhýbala.
"Hm?"
"Dobře Martínku, vím, že to pro tebe bude třeba nemilé, ale musel by jsi při té práci mít trochu jiné chování, netradiční oblečení," řekla pomalým tichým hlasem.
"Jak to myslíš?" ptal jsem se dál a bál se, že řekne něco co mne..
"Musel by jsi být jako žena," řekla rychle a přetrhla moje přemýšlení.
"Cože?!" zareagoval jsem křikem a ani si neuvědomil, že přitom vyskočil na nohy.
"Prosím tě, je to poslední možnost jak se dostat z toho v čem jsme. Potřebujeme to, potřebujeme to my dva! Já tě budu milovat pořád, pořád tu budu pro tebe, pořád budeme spolu, nic se nezmění! Jen budeš chodit do práce a tam budeš jako žena," říkala naléhavě a starostlivě zároveň.
"Tohle po mě nemůžeš chtít, copak je to teď tak hrozný, abych musel podstoupit tohle?"
"Popravdě.. ano, je," řekla rychle bez soucitu. Najednou se natáhla do stolku vedle pohovky a ze šuplete mi podala dopis od banky. "Hrozí nám exekucí, nechtějí čekat na naše splátky, mají toho už dost.. stejně jako já," řekla.
Stál jsem jak přimražený k zemi.
"Nic se nezmění.." dál mne ujišťovala.
Tento příběh je pouhou fikcí, fantazií jejího autora a nepopisuje (bohužel) žádné skutečné události, které by autor nebo jeho postavy zažili. Jde o pouhou povídku.
Čtvrtek, 21. únor 2008
Měsíc mimo domov
Čtvrtek, 27. prosinec 2007
Dělení blogu
Ahoj,
Nejspíš jste si toho už všichni pravidelní návštěvníci všimli, rozdělila jsem svůj blog na osobní a youtube, tedy videa. Na osobním blogu budu, jak je zřejmé, psát o sobě, něco z deníčku, nějaké povídky, sny. Na blogu youtube i nadále přidávat videa tak jak jsem to dělala doposud.
Zdálo se mi krajně nesympatické, aby se množství hezkých a zajímavých videí z YouTube pletlo mezi mé osobní záležitosti. Proto to doufám teď bude o něco přehlednější a časem si na to snad i zvyknete, budete chválit.
Pátek, 9. listopad 2007
Koupit
Už několikrát jsem si říkala, že si udělám takový wishlist toho, co se chystám si pořídit, nebo alespoň bych si to pořídit přála. Jedná se o obyčejné, méně obyčejné, ale i o zajímavé věci týkající se především mé vlastní přeměny. Více zde..
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
